VLASTIMIL KULA

fotograf, host IPS 2022

Český fotograf, jehož dílo vzbuzuje rozporuplné reakce, ale i tak lze Vlastimila Kulu zařadit mezi mistry erotické fotografie.

http://www.vlastimilkula.com/

Život a dílo

Narodil se 22. května 1950 v Plzni. Základní školu a gymnázium absolvoval v Chebu. Po maturitě v roce 1968 odjel do Kanady, kde pracoval mimo jiné jako horník v niklových dolech u Sudbery a jako uklízeč a číšník v New Yorku a Miami Beach. Na Silvestra v roce 1969 se po rozhodnutí neemigrovat vrátil domů, pracoval v divadle. V letech 1970 až 1975 studoval na FAMU Praha, obor umělecká fotografie. Zážitky demokratické společnosti na jeho „on the road“ a inspirací pražským jarem oponoval vůči rezignaci normalizační společnosti, na škole se věnoval např. tématu náboženství, po škole se mu způsobem revolty stala reklama, coby vetřelci „západu“. Po roce 1989, kdy reklama tento náboj ztratila, se vrátil k umělecké fotografii.

V roce 2004 vydal monografii s názvem „Vlastimil Kula“ u renomovaného německého nakladatelství TASCHEN. Motivací k vydání cyklu erotických fotografií mu byl fakt, že je, jak sám autor říká: „dobrodruh a pohybovat se úspěšně v onom minovém poli, které lemuje hranici mezi uměním a pornografií, je mimořádně riskantní, ale také představuje mimořádnou výzvu i uspokojení.“ Sám autor má k monografii, které vděčí za publicitu zejména v zahraničí, rezervovaný postoj. Šlo de facto o časově určený knižní projekt, kdy dodržení termínu odevzdání je nadřazeno žádoucímu dozrání umělecké výpovědi. Aspiraci na trvalejší umělecký obsah mají naplnit dva rozpracované tematické celky nazvané „Satyrův deník“ a „ Péro trčící ze Sigmundova gauče“.

HELP - Vlastimil Kula - fotograf - dokument (1999)

Výstavy

2017 - Satyrův deník, Cargo Gallery, Praha – autorská výstava

Vlastimil Kula - Satyrův deník - Cargo Gallery - 2017

Fotografické publikace 

Vlastimil Kula, vydavatelství TASCHEN, 2004

„Vše začalo v roce 2002 na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Přišel jsem na stánek Taschen, že chci někomu ukázat portfolio. Samozřejmě se mě snažili odbýt s tím, že když jsem si předem nedomluvil schůzku, mám smůlu. Nicméně jsem se nedal a po několika kolečkách, kdy si mé fotky nejdřív prohlédla recepční, aby zavolala vyšší instanci a ta zase vyšší, jsem se dostal až k majiteli vydavatelství Benediktu Taschenovi. Ten mé portfolio třikrát pozorně prošel a řekl mi, ať mu do roka dodám 500 snímků, že mi vydá knihu,“ vzpomíná Kula.

Kula o sobě

Má smysl, aby se umělec vyjadřoval ke své tvorbě? Z hloubi duše se mi dere spontánní NE. Vím, že nyní zobecňuji, ale interpretace hudby či vizuálních umění většinou končí slovním žonglérstvím. Samoúčelná výmluvnost aktérů postmoderního umění, žel včetně umělců samých, vykypěla do veřejného prostoru jako sladká lepkavá kaše a pokryla uměleckou obec svým krémovým mimikry. Proto bych chtěl spíše mluvit svojí prací. Přece jen. Díky skutečnosti, že mé fotky se zalíbily nakladateli Benediktu Taschenovi, vzniklo několik rozhovorů, které se vždy neodvratně stočily k tématu, proč se nestydím fotit sebe i svou ženu nahou a kde končí umění a začíná pornografie. Nejhlubším pudem všeho tvorstva je sexualita, poslání udržet svůj rod na planetě. Hned dalším je lidství, dané jedinečností našeho mozku a dalšího pudového instinktu, kterým je vytvářet samoregulované sociální struktury. Osudová mise lidstva za neuchopitelným ideálem, blíže Ideji, Bohu…Tam nás vede Rozum, Emoce, Instinkt. Kolektivní struktura, stát, církev více či méně vždy proskribují sexualitu. Proč? Nevím. Platí-li, že prohibice má opačný efekt. Možná právě proto? Část tvorby, vyjadřující tuto ambivalenci, nazývám Pornart …